Slovanská mytologie: Voda ve slovanské mytologii není romantické jezírko s lekníny.
Je to paměť. Hranice. Zrcadlo. A občas i past.
Tady žijí bytosti, které se neusazují – jen čekají. Vodník s kapsami plnými duší, rusalky, které zpívají, aby tě nenechaly odejít, duchové tůní, pramenů a studánek, kde se šeptá víc, než je slyšet. A pak jsou tu ti, kteří už vodu nikdy neopustili – utopenci, vodní stíny, hadi hlubiny.
Voda bere i dává. Léčí i topí.
A nikdy nezapomíná, kdo se k ní choval lehkovážně.
Na téhle stránce potkáš vodní bytosti tak, jak je znali naši předkové: ne jako pohádky pro děti, ale jako varování, vysvětlení a tichou dohodu s krajinou. Protože kde končí pevná zem, začíná svět, který se nedá držet – jen respektovat.
🪶 Babča glosuje
„Do vody se neleze jen tak. To si dneska každej myslí, že má sandály a je to v pohodě.
Za nás se u studny mluvilo potichu, u řeky vůbec a do rybníka se nekoukalo moc dlouho.
Vodník není roztomilej, rusalka není slečna a kdo slyší zpívání, ať si radši zacpe uši a jde domů.
A vůbec – kdyby byla voda tak hodná, tak by se jí nebáli ani čerti.“

Slovanská mytologie: Vodník, Vodjanoj, Hastrman, Vodní muž

Slovanská mytologie: Rusalka (utopená panna), Vodní panna, Bažinná žena

Slovanská mytologie: Duch tůně, Duch studánky, Duch pramene
