Pole vypadají klidně.
A přesně v tom je ten problém.
Tady se totiž neřeší dobro a zlo, ale míra.
Kolik si vezmeš. Kolik vrátíš. Kolik přeženeš.
Když je slunce vysoko a stíny se ztratí, objeví se Polednice – mladá, stará, nebo jen jako pocit, že bys tu teď opravdu neměl být.
Na okraji polí postávají Polní muž a Polní žena a dělají, že nic. Oni se nepletou. Oni pamatují.
V obilí šustí Žitná baba, úroda má své nálady a Duch posledního snopu počítá. Vždycky počítá.
A když se půda vyždímá až na kost?
Přijdou Duch sucha a Duch hladu – ti nejméně romantičtí z celé party.
Bez metafor. Bez slitování.
Jen prázdno a ticho, co zní hlasitěji než jakákoli pohádka.
Tohle nejsou bytosti, které by tě honily po lese.
Tyhle bytosti čekají.
A pole jim vždycky nakonec něco řekne.
Lola Tralala glosuje:
„Říkali, že práce šlechtí. Zapomněli dodat, že pole má smysl pro humor. Černý.“
Slovanská mytologie: Polednice, Polednice mladá, Polednice stará
Slovanská mytologie: Polní muž, Polní žena
Slovanská mytologie: Žitná baba, Obilní duch, Duch úrody
Duch posledního snopu
Duch pole, Duch mezí
Duch sucha, Duch hladu
