Soustředění na horní část znaku
Ankh bez smyčky by nebyl Ankh.
Byl by to jen křížek s egyptským přízvukem, který ztratil účes.
Právě horní smyčka dělá z Ankhu jeden z nejrozpoznatelnějších symbolů světa. Je měkká, uzavřená, zvláštní. Připomíná oko, bránu, slunce, poutko, uzel, kapku i otvor mezi světy.
A protože lidé nesnášejí nejasnosti, vzniklo kolem ní několik výkladů.
Některé jsou opatrně historické.
Některé poetické.
Některé moderně spirituální.
A některé jsou tak sebevědomé, že by je Babča poslala oloupat brambory.
Smyčka jako poutko nebo uzel
Jedna z nejstřízlivějších možností říká, že smyčka mohla vycházet z praktického tvaru: poutka, uzlu nebo vázání.
To by dávalo smysl hlavně proto, že starověké symboly často nevznikají z abstraktní filozofie, ale z věcí, které lidé znají. Řemínky, uzly, nástroje, rostliny, části těla, předměty každodennosti.
Symbol se může narodit z obyčejné věci a teprve časem získat kosmickou kariéru.
To je na Ankhu krásné.
Možná začal u něčeho velmi konkrétního. A skončil jako symbol života, věčnosti a božského dechu.
Babča glosuje
„Já vám to říkám pořád. Všechno důležité začíná u provázku. Buď něco svážeš, nebo se na tom přerazíš.“
Smyčka jako slunce
Další výklad vidí v horní části Ankhu sluneční kotouč.
To je poeticky velmi lákavé. Smyčka nahoře může připomínat slunce, vodorovná část horizont a svislá osa paprsek nebo cestu života směrem dolů.
Historicky to nemusí být jistý původ symbolu, ale jako významové čtení je to silné.
Egypt byl civilizace slunce. Sluneční cyklus byl obrazem obnovy, pořádku a návratu života. Každé ráno světlo znovu porazilo tmu, ne dramaticky jako v traileru, ale rituálně, pravidelně, kosmicky.
Smyčka jako slunce tedy dává smysl v širším egyptském pocitu světa.
Život se vrací.
Svět se obnovuje.
Světlo znovu vychází.
Smyčka jako brána
Moderní čtení často vnímá smyčku Ankhu jako bránu.
Otvor.
Průchod.
Místo, kterým se dá projít z jednoho stavu do druhého.
A víš co? Jako historické tvrzení musíme být opatrné. Ale jako symbolické čtení to funguje nádherně.
Ankh je přece spojený s životem, smrtí, pokračováním a přechodem. Smyčka nahoře může působit jako otvor do neviditelného světa, jako oko věčnosti, jako místo, kde se život nezavírá, ale protéká.
Někdy symbol nemusí být „doloženě brána“, aby jako brána působil.
A smyčka Ankhu působí jako něco, co se neuzavírá koncem, ale otevírá dál.
Lola glosuje
Smyčka Ankhu je jako malá díra v realitě. Ne dost velká, aby ti sežrala nábytek, ale dost silná, aby sis řekla: tady se něco děje.
Smyčka jako ženský princip
V moderní spirituální symbolice se často říká, že horní smyčka představuje ženský princip, zatímco spodní svislá část mužský princip.
Tento výklad je populární, protože krásně pracuje s představou spojení protikladů: ženské a mužské, přijímající a pronikající, tvořivé a strukturující síly.
Je to velmi působivé.
Ale musíme říct férově: jako přímý staroegyptský výklad to není tak jisté, jak se někdy tvrdí. Často jde spíš o pozdější, moderní interpretaci.
To ale neznamená, že je bez hodnoty.
Jen ji nemáme vydávat za fakt ze starověkého Egypta, pokud ji chceme podat poctivě.
Smyčka jako životní okruh
Další krásné čtení: smyčka jako cyklus.
Život není rovná čára. Je to návrat, obnova, opakování, proměna. Den a noc. Nil a úroda. Zrození a smrt. Smrt a pokračování.
Smyčka je tvar, který se vrací k sobě.
Neutíká pryč.
A proto může v moderním čtení Ankhu připomínat, že život není jen cesta od začátku ke konci, ale kruh proměn.
Ne všechno se ztratí. Něco se vrací. Něco mění podobu. Něco se znovu nadechuje.
Co z toho dává největší smysl
Nejpoctivější odpověď je: neexistuje jediný jistý výklad smyčky.
Historicky opatrné je mluvit o možném původu v konkrétním předmětu, vázání, poutku nebo podobném tvaru. Symbolicky dává smysl číst smyčku jako prostor života, slunce, bránu, cyklus nebo spojení sil.
Ale nesmíme to splácnout do jedné věty a tvářit se, že jsme právě odemkli celý Egypt.
Ankh není sudoku.
Je to symbol s dlouhou pamětí.
Orla Křen dodává
„Když u starověkého symbolu najdeš jednu jedinou odpověď, buď opatrná. Buď je geniální, nebo právě spadla z Pinterestu.“
Závěr
Smyčka Ankhu je nejzáhadnější částí celého symbolu.
Může připomínat poutko, uzel, slunce, bránu, oko, cyklus nebo ženský princip. Některé výklady jsou opatrnější, jiné modernější, další poetické.
Ale všechny ukazují jednu věc:
horní smyčka dává Ankhu hloubku.
Bez ní by symbol ztratil měkkost, tajemství a pocit otevřeného prostoru.
Právě ona z něj dělá znak, který nepůsobí jako konec.
Ale jako průchod.
Domovoj: kdo v noci hlídá dům, zvířata a tvoje špatná rozhodnutí
Když dům v noci vrže, ale dřevo se odmítá přiznat Každý dům vydává zvuky. Trámy pracují, topení klepe, lednice si uprostřed noci povzdechne jako účetní před uzávěrkou a kočka z vedlejší místnosti shodí něco, co tam podle fyzikálních zákonů vůbec nemohlo stát. Jenže naši předkové měli ještě jednu možnost. Za pecí žije někdo malý, chlupatý,…
Kdo je RM: leader BTS, básník chaosu a člověk, který přemýšlí nahlas
RM není jen leader BTS. To by bylo příliš jednoduché a on je člověk, u kterého jednoduchost často dostane batoh, mapu a odejde meditovat do muzea. Je rapper, autor, producent, čtenář, milovník umění, tichý sběrač myšlenek, veřejný mozek BTS a muž, který dokáže v jednom rozhovoru mluvit o identitě, nejistotě, poezii, odpovědnosti a pak někde…
Polednice: kdo přichází, když slunce stojí nejvýš
Když je venku takové ticho, až i obilí něco tají Půlnoc má skvělý marketing. Tma, sovy, hřbitovy, měsíc, větve škrábající do okna. Člověk od ní čeká potíže. Ale poledne? To se tváří nevinně. Slunce svítí, slepice se motají po dvoře, oběd se připaluje a někdo v dálce velmi hlasitě tvrdí, že „to vedro letos ještě…
Zjistěte více z Bead Culture by Lola Tralala
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.