
Většina evropských zemí má Velikonoce docela přehledné.
Někde se barví vajíčka.
Někde se chodí do kostela.
Někde se peče beránek a někdo se hádá o to, kdo snědl poslední kus mazance.
V Norsku?
V Norsku se řeší vraždy.
Samozřejmě jen literární. Norové jsou totiž ve skutečnosti jeden z nejbezpečnějších národů na světě, takže jediné vraždy, které během Velikonoc opravdu řeší, jsou ty na stránkách knih.
Tahle tradice má dokonce vlastní jméno: påskekrim.
A kdyby existovala soutěž o nejpodivnější velikonoční zvyk v Evropě, Norsko by pravděpodobně vyhrálo s obrovským náskokem.

Co je vlastně påskekrim
Slovo påskekrim vzniklo spojením dvou výrazů:
påske – Velikonoce
krim – krimi
Doslova tedy: velikonoční zločin.
Zní to trochu dramaticky. Jako by norská vláda jednou ročně vyhlásila státem podporovaný kriminalní víkend.
Ve skutečnosti jde o něco mnohem mírumilovnějšího.
O Velikonocích totiž Norové:
- čtou detektivky
- sledují kriminální seriály
- poslouchají krimi podcasty
- a řeší záhady v novinách
A dělají to s takovým nadšením, že by se jeden mohl ptát, jestli nejde o národní sport.
Påskekrim Velikonoce v Norsku: jiný vesmír
Než pochopíš påskekrim, musíš pochopit jednu věc:
norské Velikonoce nejsou městské svátky.
Celé Norsko totiž během svátků zmizí do hor.
Doslova.
Města se vyprázdní.
Silnice vedou jedním směrem – nahoru.
A národ se přesune do horských chat, kterým Norové říkají hytte.
Ty chaty vypadají většinou tak, jako by je někdo postavil v roce 1930 a pak řekl:
„Dobře. To stačí.“
Dřevěné stěny.
Kamna.
Velký stůl.
A kolem nekonečné hory.
Babča glosuje
Babča se zarazí uprostřed věty. „Počkej… oni jedou na svátky do hor…“ přimhouří oči,
„…a tam si čtou o vraždách?“
Chvíli na to kouká, jako by čekala, že někdo řekne pointu. Pak si odfrkne. „No tak to je chytrý. Odjedou do hor, kde není nikdo kolem… a pak čtou detektivky. To bych teda chtěla vidět, jak by se tvářili, kdyby tam někdo zaklepal na dveře.“
Jak vznikla nejdivnější velikonoční tradice v Evropě
Teď přichází nejlepší část celé historie.
Protože påskekrim vznikl kvůli marketingovému triku.
Rok 1923.
Dva norští autoři vydali detektivku s dramatickým názvem:
„Bergenstoget plyndret i natt!“
(Vlak do Bergenu byl v noci vykraden.)
Nakladatelství přišlo s geniálním nápadem.
Do novin dali reklamu na knihu, která vypadala jako skutečná zpráva.
Titulek na titulní straně oznámil:
„Vlak byl přepaden!“
Norové otevřeli noviny a řekli si:
„Počkej… cože?“
Pak zjistili, že jde o reklamu na detektivku.
A kniha se prodala tak dobře, že si vydavatelé uvědomili jednu věc:
Velikonoce + detektivky = geniální kombinace.
Od té doby se to opakuje každý rok.

Norsko a jejich posedlost krimi
Norové mají zvláštní vztah k detektivním příběhům.
Ve skutečnosti žijí v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě.
Ale když přijde na literaturu?
Tam to teprve začíná být zajímavé.
V norských krimi románech se dějí věci jako:
- vraždy v opuštěných fjordech
- zmizelé děti v zasněžených vesnicích
- tajemství v horských chatách
Celý svět tomu dnes říká Nordic noir.
A Norové to čtou stejně samozřejmě, jako my čteme počasí.
Proč se detektivky čtou nejlépe v horách
Teď si představ scénu.
Je večer.
Venku je sníh, který odráží světlo měsíce tak silně, že krajina vypadá skoro jako stříbrná.
Vítr občas narazí do stěny chaty.
Uvnitř:
- praskají kamna
- někdo loupe pomeranč
- na stole leží čokoláda Kvikk Lunsj
- a někdo právě čte kapitolu, ve které se našla mrtvola
Ano.
Je to trochu zvláštní kombinace.
Ale funguje dokonale.
Lola glosuje
Když jsem o norské tradici påskekrim slyšela poprvé, měla jsem pocit, že jde o nějaký severský vtip. Velikonoce. Hory. Lyže. A vražda v knize.
Ale pak mi došlo, že je to vlastně docela logické.
Po dlouhé túře na běžkách člověk potřebuje dvě věci: teplo a dobrý příběh. A detektivka má jednu výhodu. Nutí tě číst dál.
Nejznámější norští krimi autoři
Pokud chceš pochopit norskou posedlost krimi, stačí se podívat na pár jmen.
Jo Nesbø
Král norské detektivky a autor série o Harrym Holeovi. Jeho knihy se prodávají po celém světě.
Anne Holt
Bývalá ministryně spravedlnosti, která začala psát krimi romány. Ano. Ministryně. To už samo o sobě zní trochu jako začátek detektivky.
Jørn Lier Horst
Bývalý policejní vyšetřovatel, který píše příběhy tak realistické, že občas působí skoro dokumentárně.

Norská logika
Když se na norské Velikonoce podíváš z dálky, vypadají trochu absurdně.
Lidé slaví jaro na sněhu.
Jedí pomeranče v horách.
A večer čtou o zločinech.
Ale když to celé složíš dohromady, začne to dávat smysl.
Protože norské Velikonoce nejsou o tradici, kterou někdo přikázal.
Jsou o rytmu krajiny.
Přes den světlo, sníh a hory.
A večer?
Dobrá detektivka.
A tak to funguje už sto let
Od roku 1923 uplynulo víc než století.
Ale norské Velikonoce se vlastně moc nezměnily.
Rodiny pořád odjíždějí do hor.
Lyže pořád stojí opřené o stěnu chaty.
A večer se pořád otevírají detektivky.
Jen jedna věc zůstává stejná.
Na konci knihy všichni chtějí vědět:
Kdo je vrah.
Celou Evropu si můžeš prohlédnout tady: Jaro: když Evropa odhazuje zimu.
Zjistěte více z Bead Culture by Lola Tralala
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.