Umělecká ilustrace zachycující vliv 90. let na vznik a rozvoj k-popové scény, s důrazem na módní styl a energii tehdejší doby.
aneb pre-K-pop éra: když “trot & balady” kralovaly a teenageři čekali na svůj výbuch
K-pop v 90. letech nebyl jen hudební trend. Byl to moment, kdy se scéna roztrhla ve švech, teenageři dostali vlastní hlas a vznikla první generace idolů, která změnila pravidla hry.
Dneska si otevřeš TikTok, blikne na tebe jeden flawless idol, za ním druhý, a algoritmus ti řekne: „Tady máš svůj nový smysl života, už se nebraň.“ Jenže než se K-pop stal globální monstrum, byla Jižní Korea dlouho spíš země, kde mainstream ovládaly balady a trot – hudba, kterou miluje tvoje teta, co má doma porcelánové labutě a říká: „Zpívej si pořádně, nešeptej.“
A pak přišla mládež. A mládež (šok) chtěla něco, co zní jako svět, ne jen jako „sedím u okna a prší mi do duše“.
K-pop, jak ho dnes chápeme, se začal formovat jako mládežnická subkultura – hybrid, co bere západní taneční hudbu, hip-hop, R&B, rock, elektroniku, a míchá je s korejštinou, korejskou estetikou a korejskou energií.
Lola glosuje:
„Západní vlivy? Ano. Kopie? Ne. Je to jako když vezmeš cizí koření, ale uvaříš to v hrnci, co pamatuje tři generace rodinného dramatu. Výsledek pálí jinak.“
K-pop v 90. letech: Seo Taiji & Boys (1992)
revoluce, co porota zhejtovala, ale publikum si ji vzalo domů a už ji nevrátilo
V K-pop mytologii má tenhle moment status „přišel meteor a přepsal mapu“:
1992, televizní debut Seo Taiji & Boys s „Nan Arayo (I Know)“ – porotci to tehdy úplně nedali, ale veřejnost jo.
Proč to byl takový výbuch?
1) Nebyl to jen nový song. Byl to nový typ člověka.
Seo Taiji & Boys působili jako zjevení z jiné reality: beaty inspirované tehdejšími západními trendy (new jack swing/hip-hopová rytmika), rap, taneční drive, “cool” styl – a hlavně pocit, že tohle je hudba pro teenagery, co už nechtějí jen poslouchat, ale patřit někam.
2) Změnili pravidla toho, co je v Koreji “přijatelné”
Jejich nástup je často popisovaný jako moment, který „probudil“ publikum z éry, kdy dominoval starší mainstream (trot/balady), a ukázal, že mladí chtějí nový jazyk popkultury.
3) Víc než hudba: estetika, pohyb, vibe
A teď to důležité: K-pop není jen audio. Je to choreo, styling, obraz, performance. Seo Taiji & Boys přinesli pocit, že tělo je taky nástroj hudby – tanec není doplněk, tanec je součást „sdělení“.
Babča glosuje (z gauče, s kávou a názorem):
„Porota jim dala nízký body? No a co. Já bych jim dala taky, kdyby mi někdo začal rapovat v televizi. Ale stejně bych to pak potají poslouchala.“
„Come Back Home“ a “temnější” stránka
Tohle už je vnitřní šlacha 1. generace: raný K-pop nebyl jen cukr. Měl i kus vzpurnosti a sociálního komentáře (mládež, tlak, společenské změny). V tomhle směru Seo Taiji zůstává ikona – ne proto, že by byl “první idol”, ale protože otevřel bránu, kudy se později prohnal celý idol systém.
K-pop v 90. letech: H.O.T. (1996)
první idolové, první “idol systém”, první masová mánie
Když Seo Taiji & Boys odpálili “kulturní rozbušku”, průmysl si řekl:
„Aha. Takže teenagery fakt zajímá hudba, co je jejich. Zajímavé. Pojďme to… systematizovat.“
A tady přichází SM a Lee Soo-man – a s nimi idolová továrna, ale pozor: továrna ve smyslu „metoda“, ne jen cynismus.
- Lee Soo-man v 90s rozjel koncept idol skupin zaměřených na teen publikum.
- U H.O.T. se často zmiňuje, že šlo o projekt stavěný i na průzkumu mezi středoškoláky: jak má vypadat “ideální” skupina.
H.O.T. debut album (1996) – a boom:
Jejich debutové album We Hate All Kinds of Violence se uvádí se sales přes 1,5 milionu kopií.
A teď proč to bylo tak zásadní:
1) Idol formule 1.0: “balíček”, co K-pop používá dodnes
- role v týmu (vokál/rap/tanec/visual/leader/maknae – tehdy se to ještě neříkalo tak šablonovitě, ale fungovalo to),
- synchronní choreografie jako podpis,
- koncepty a styling jako “éra” (ne jen outfit),
- marketing přes fancluby a komunitu.
2) Dvě tváře 90s: “Warrior’s Descendant” vs “Candy”
Tohle je typicky 1. generace: umí být společensky tvrdá i totálně roztomilá v jedné kariéře.
A “Candy” je přesně ten moment, kdy si uvědomíš: kawaii a street se v Koreji neperou, oni spolu bydlí.
3) Fandom jako oceán balónků (a první “kultovní symboly”)
Ještě nebyly lightsticky – byly balónky a barvy. A bylo to magické. Korea Herald to shrnuje přímo: H.O.T. = bílá, Sechs Kies = žlutá, Shinhwa = oranžová, g.o.d = sky blue.
Ruby Decibel glosuje (dramatic mode, s třpytkou):
„Balónky? Darling. To je retro couture fandomu. Dneska světelná tyčka, dřív nafouknutá emoce. Stejná posedlost, jen jiná fyzika.“
K-pop v 90. letech: Girl power 90s: S.E.S., Baby V.O.X, Fin.K.L
první generace dívčích skupin nebyla “vedlejší liga”. Byla to základová deska.
Ano, média dlouho rámovala boybandy jako hlavní motor, ale 90s girlgroups jsou pro K-pop klíčové: definují estetiku, vokální linky, koncepty a pozdější škálu od “cute” po “girl crush”.
S.E.S. (SM)
S.E.S. debut v listopadu 1997 (debut album I’m Your Girl) je krásně dohledatelný i v databázích vydání.
Jejich raný obraz: “čistší”, R&B-pop vibe, melodika, estetika 90s “princezna, co má ale profesionální stage presence”.
Baby V.O.X
U nich je zajímavé, jak se postupně posouvají k výraznějšímu, energičtějšímu soundu a image – ta linka “silnější koncept” je důležitá pro to, co později exploduje jako girl crush.
Fin.K.L
Fin.K.L patří do stejné éry (debut 1998) a pro historii je důležitá i trajektorie některých členek do “národní ikony” typu Lee Hyori.
Lola glosuje:
„První generace girlgroups byly jako první verze legendárního receptu. Nebylo to ještě tak ‘HD’, ale už tam byl ten chuťový profil, co dnes poznáš poslepu.“
K-pop v 90. letech: Shinhwa (1998)
důkaz, že “idol group” nemusí být jednorázová sezónní dekorace
Shinhwa debutovali 1998 a jejich legenda je i o přežití – dlouhá životnost, kontinuita, přechody, vytrvalost.
A fun detail pro milovníky hudebních “co to sakra je”:
u songu “T.O.P (Twinkling of Paradise)” se uvádí, že využívá sampling Čajkovského Labutího jezera – a to je přesně ta 90s drzost: “proč by pop nemohl sáhnout po klasice?”
K-pop v 90. letech: Dědictví 90s
co nám 1. generace dala do DNA K-popu (a co pořád žije)
- Kultura žánrového mixu (pop+rap+R&B+elektronika+rock)
- Performance jako komplex: hudba + tanec + styling + kamera
- Fandom jako organizovaný organismus: symboly, barvy, rituály (balónky → lightsticky)
- Idol systém jako průmyslová metoda (výběr, trénink, “týmové role”, koncepty)
Babča závěrem:
„Takže jestli mi někdo řekne, že K-pop začal BTS… tak mu řeknu: začal už v devadesátkách, a byl to takovej rámus, že by mi to tenkrát spadlo z vitríny.“
Zpátky na Kompletního průvodce 1.–5. érou
Zdroje:
Co je boho? Styl, stav mysli a šustění duše.
Analýza klipu BLACKPINK „GO“ 3/11: Materiály, ze kterých je postavený svět klipu
V předchozím díle jsme se dívali na dramaturgii, rytmus střihu a prostor. Teď přichází další vrstva, která je možná ještě zajímavější. Materiály. V „GO“ se totiž pořád objevují určité hmoty – vosk, kámen, kov, sklo a voda. Nejsou tam jen proto, aby scéna vypadala dobře. Každý z nich nese vlastní symboliku a dohromady vytvářejí zvláštní…
Analýza klipu BLACKPINK „GO“ (2/11): Jak video vypráví příběh beze slov
Jak klip „GO“ od BLACKPINK vypráví příběh beze slov V prvním díle jsme se jen lehce dotkli povrchu. Atmosféra, vibe, první pocit – takové to tiché „hmm, tohle je zajímavý“. Jenže teď… teď už se nedíváme z dálky. Jdeme blíž. Ne akademicky, ne přes poučky a chytré definice, ale spíš jako když sedíš s kamarády,…
BABYMONSTER se vrací s mini albem „CHOOM“ — a YG zjevně chce proměnit svět v taneční parket
Když BABYMONSTER debutovaly, bylo jasné, že YG nehledá další „cute“ skupinu do vitríny. Od začátku působily spíš jako projekt postavený na energii, výkonu a pocitu: „Jo, víme, že na nás koukáte.“ A nové mini album „춤 (CHOOM)” tenhle směr jen potvrzuje. Album vyšlo 4. května 2026 a už samotný název je zajímavý. „Choom“ je přepis…
Zjistěte více z Bead Culture by Lola Tralala
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.