V moderním světě si často představujeme život a smrt jako dvě oddělené místnosti.
V jedné se vaří kafe, běží pračka, platí složenky a člověk předstírá, že má plán.
V druhé je ticho, konec a zavřené dveře.
Starý Egypt ty dveře tak pevně nezavíral.
Pro Egypťany nebyl život izolovaný okamžik mezi narozením a smrtí. Byl součástí většího rytmu. A právě proto Ankh, symbol života, tak často stojí blízko smrti, hrobek a posmrtných představ.
Ne proto, že by byl smutný.
Ale proto, že život v Egyptě nikdy nebyl malý.
Život jako trvání
Když řekneme „život“, často myslíme biologii.
Tep.
Dech.
Tělo.
Fungující orgány.
Ideálně také klidný žaludek a heslo k internetovému bankovnictví.
Egyptský život byl ale širší.
Zahrnoval trvání jména, zachování těla, paměť, rituál, vztah k bohům a možnost pokračovat v jiném stavu existence.
Život nebyl jen „teď jsem živ“.
Byl to proces udržování bytí.
A Ankh se stal jeho znakem.
Lola glosuje
Egypt by se na naši větu „žijeme jen jednou“ podíval, upravil by si paruku a řekl: „To je poněkud zjednodušené, miláčku.“
Smrt jako součást řádu
Smrt pro Egypt nebyla jen nepřítel.
Byla součást kosmického pořádku. Problém nebyl v tom, že člověk zemře. Problém byl, aby přechod proběhl správně, aby existence pokračovala a aby se člověk nerozpadl symbolicky, duchovně ani společensky.
Proto hrobky.
Proto texty.
Proto obřady.
Proto obrazy.
Proto amulety.
Smrt byla vážná, ale nebyla absurdní prázdnota.
Byla úsekem cesty.
Věčnost jako obnovovaný rytmus
Věčnost si často představujeme jako nekonečnou rovnou čáru.
Něco trvá a trvá a trvá, až se z toho unaví i kalendář.
Egyptská věčnost ale silně souvisí s cyklem. Slunce se každý den vrací. Nil obnovuje zemi. Roční období se opakují. Bohové znovu potvrzují řád světa.
Věčnost není jen nekonečno.
Je to opakovaná obnova.
A Ankh do toho zapadá dokonale: symbol života, který se stále znovu dává, chrání a obnovuje.
Život potřebuje ochranu
Jestli je život něco, co má trvat, pak musí být chráněn.
To je důvod, proč mají v Egyptě takovou sílu amulety, rituály, jména, obrazy a správně provedené pohřební úkony.
Ankh neříká: život je samozřejmý.
Říká spíš: život je vzácný proud, který je třeba udržovat.
A to je velmi odlišné od moderního pocitu, že život prostě „běží“, dokud se nepokazí.
Egypt vnímal život jako něco, o co se pečuje i za hranicí smrti.
Morana z Karpat kývne
„Kdo si myslí, že smrt všechno ukončí, ten nikdy neviděl, jak dlouho přežije rodinná historka u nedělního oběda.“
Proč je Ankh v tomhle filozofický
Ankh není filozofický proto, že by u něj někdo seděl s brkem a psal „úvahy o bytí“.
Je filozofický tím, co drží pohromadě.
Život a smrt.
Tělo a paměť.
Čas a věčnost.
Řád a proměnu.
Jednotlivce a kosmos.
To je obrovské myšlenkové pole.
Ankh je malý tvar, který se dotýká otázky, jestli existence končí, nebo se proměňuje. Jestli život patří jen tělu, nebo i jménu, obrazu, duši a paměti.
A to není drobnost.
To je přesně ta věc, kvůli které člověk večer zírá do stropu a najednou si uvědomí, že potřebuje čaj.
Život není opak smrti
Nejsilnější egyptská lekce možná zní:
Život není prostý opak smrti.
Život je síla, která může smrti čelit, projít jí a pokračovat v jiné podobě.
Proto symbol života patří i do hrobky. Proto ho drží bohové. Proto se podává k dechu. Proto se objevuje v situacích, kde se řeší konečnost.
Ankh není útěk před smrtí.
Je to odpověď na ni.
Závěr
Ankh a věčnost spolu souvisí proto, že starý Egypt chápal život jako něco většího než biologické trvání.
Život byl dech, jméno, paměť, rituál, božský dar, ochrana a možnost pokračování.
Smrt nebyla vymazání života, ale hranice, kterou bylo potřeba správně překročit.
A Ankh stál právě tam.
Na místě, kde se konec mění v přechod.
Proto byl život v Egyptě vždycky spojený i se smrtí.
Ne morbidně.
Velkolepě.
Domovoj: kdo v noci hlídá dům, zvířata a tvoje špatná rozhodnutí
Když dům v noci vrže, ale dřevo se odmítá přiznat Každý dům vydává zvuky. Trámy pracují, topení klepe, lednice si uprostřed noci povzdechne jako účetní před uzávěrkou a kočka z vedlejší místnosti shodí něco, co tam podle fyzikálních zákonů vůbec nemohlo stát. Jenže naši předkové měli ještě jednu možnost. Za pecí žije někdo malý, chlupatý,…
Keep reading
Kdo je RM: leader BTS, básník chaosu a člověk, který přemýšlí nahlas
RM není jen leader BTS. To by bylo příliš jednoduché a on je člověk, u kterého jednoduchost často dostane batoh, mapu a odejde meditovat do muzea. Je rapper, autor, producent, čtenář, milovník umění, tichý sběrač myšlenek, veřejný mozek BTS a muž, který dokáže v jednom rozhovoru mluvit o identitě, nejistotě, poezii, odpovědnosti a pak někde…
Keep reading 
Polednice: kdo přichází, když slunce stojí nejvýš
Když je venku takové ticho, až i obilí něco tají Půlnoc má skvělý marketing. Tma, sovy, hřbitovy, měsíc, větve škrábající do okna. Člověk od ní čeká potíže. Ale poledne? To se tváří nevinně. Slunce svítí, slepice se motají po dvoře, oběd se připaluje a někdo v dálce velmi hlasitě tvrdí, že „to vedro letos ještě…
Keep reading Zjistěte více z Bead Culture by Lola Tralala
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.