V moderním světě si často představujeme život a smrt jako dvě oddělené místnosti.
V jedné se vaří kafe, běží pračka, platí složenky a člověk předstírá, že má plán.
V druhé je ticho, konec a zavřené dveře.
Starý Egypt ty dveře tak pevně nezavíral.
Pro Egypťany nebyl život izolovaný okamžik mezi narozením a smrtí. Byl součástí většího rytmu. A právě proto Ankh, symbol života, tak často stojí blízko smrti, hrobek a posmrtných představ.
Ne proto, že by byl smutný.
Ale proto, že život v Egyptě nikdy nebyl malý.
Život jako trvání
Když řekneme „život“, často myslíme biologii.
Tep.
Dech.
Tělo.
Fungující orgány.
Ideálně také klidný žaludek a heslo k internetovému bankovnictví.
Egyptský život byl ale širší.
Zahrnoval trvání jména, zachování těla, paměť, rituál, vztah k bohům a možnost pokračovat v jiném stavu existence.
Život nebyl jen „teď jsem živ“.
Byl to proces udržování bytí.
A Ankh se stal jeho znakem.
Lola glosuje
Egypt by se na naši větu „žijeme jen jednou“ podíval, upravil by si paruku a řekl: „To je poněkud zjednodušené, miláčku.“
Smrt jako součást řádu
Smrt pro Egypt nebyla jen nepřítel.
Byla součást kosmického pořádku. Problém nebyl v tom, že člověk zemře. Problém byl, aby přechod proběhl správně, aby existence pokračovala a aby se člověk nerozpadl symbolicky, duchovně ani společensky.
Proto hrobky.
Proto texty.
Proto obřady.
Proto obrazy.
Proto amulety.
Smrt byla vážná, ale nebyla absurdní prázdnota.
Byla úsekem cesty.
Věčnost jako obnovovaný rytmus
Věčnost si často představujeme jako nekonečnou rovnou čáru.
Něco trvá a trvá a trvá, až se z toho unaví i kalendář.
Egyptská věčnost ale silně souvisí s cyklem. Slunce se každý den vrací. Nil obnovuje zemi. Roční období se opakují. Bohové znovu potvrzují řád světa.
Věčnost není jen nekonečno.
Je to opakovaná obnova.
A Ankh do toho zapadá dokonale: symbol života, který se stále znovu dává, chrání a obnovuje.
Život potřebuje ochranu
Jestli je život něco, co má trvat, pak musí být chráněn.
To je důvod, proč mají v Egyptě takovou sílu amulety, rituály, jména, obrazy a správně provedené pohřební úkony.
Ankh neříká: život je samozřejmý.
Říká spíš: život je vzácný proud, který je třeba udržovat.
A to je velmi odlišné od moderního pocitu, že život prostě „běží“, dokud se nepokazí.
Egypt vnímal život jako něco, o co se pečuje i za hranicí smrti.
Morana z Karpat kývne
„Kdo si myslí, že smrt všechno ukončí, ten nikdy neviděl, jak dlouho přežije rodinná historka u nedělního oběda.“
Proč je Ankh v tomhle filozofický
Ankh není filozofický proto, že by u něj někdo seděl s brkem a psal „úvahy o bytí“.
Je filozofický tím, co drží pohromadě.
Život a smrt.
Tělo a paměť.
Čas a věčnost.
Řád a proměnu.
Jednotlivce a kosmos.
To je obrovské myšlenkové pole.
Ankh je malý tvar, který se dotýká otázky, jestli existence končí, nebo se proměňuje. Jestli život patří jen tělu, nebo i jménu, obrazu, duši a paměti.
A to není drobnost.
To je přesně ta věc, kvůli které člověk večer zírá do stropu a najednou si uvědomí, že potřebuje čaj.
Život není opak smrti
Nejsilnější egyptská lekce možná zní:
Život není prostý opak smrti.
Život je síla, která může smrti čelit, projít jí a pokračovat v jiné podobě.
Proto symbol života patří i do hrobky. Proto ho drží bohové. Proto se podává k dechu. Proto se objevuje v situacích, kde se řeší konečnost.
Ankh není útěk před smrtí.
Je to odpověď na ni.
Závěr
Ankh a věčnost spolu souvisí proto, že starý Egypt chápal život jako něco většího než biologické trvání.
Život byl dech, jméno, paměť, rituál, božský dar, ochrana a možnost pokračování.
Smrt nebyla vymazání života, ale hranice, kterou bylo potřeba správně překročit.
A Ankh stál právě tam.
Na místě, kde se konec mění v přechod.
Proto byl život v Egyptě vždycky spojený i se smrtí.
Ne morbidně.
Velkolepě.
Afrofuturistická královská estetika
když budoucnost usedne na trůn a nasadí si zlatý náhrdelník Lola glosuje: „Některé styly šeptají. Tenhle vstoupí do místnosti, otevře portál, upraví si zlatý límec a zeptá se, kdo tu má na starosti vesmír.“ Úvod: styl, který nevypadá jako trend, ale jako návrat královny z budoucnosti Afrofuturistická královská estetika je přesně ten typ vizuálního světa,…
Keep reading
Od Egypta k upírům: jak se Ankh stal ikonou gotického stylu
Ankh a upíři vypadají na první pohled jako dvojice, kterou někdo posadil vedle sebe omylem. Jeden je staroegyptský symbol života, dechu a božské síly. Druzí jsou bytosti noci, krve, nesmrtelnosti, bledých lícních kostí a dramatických límců, které by se nevešly ani do běžné šatní skříně, natož do zdravého životního stylu. Jenže když se podíváš blíž,…
Keep reading
Ankh a potřeba hloubky: proč někdy nechceš nosit jen „hezkou věc“
Ten moment, kdy hezké přestane stačit Nezačne to dramaticky. Žádný blesk, žádné velké rozhodnutí, žádná bouřka za oknem, žádné slavnostní „odteď budu nová bytost, budu pít vodu z měděného poháru a odpovídat jen vesmíru“. Většinou to začne mnohem tišeji. Tak tiše, že si toho skoro nevšimneš. Jen se jednoho dne díváš na věci, které jsi…
Keep reading Zjistěte více z Bead Culture by Lola Tralala
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.