Krásná, tichá, vnitřně komplikovaná postava. Introspektivní, křehká, ale s hlubokým pohledem – jako by v sobě nesla celou síť spletitých emocí, které se snaží držet na uzdě, aby mohla aspoň vyhodit smetí. Její krása není okázalá – spíš jako starý dopis psaný plnícím perem nebo vánek na zádech, když se bojíš.
Alma je tichá duše BeadCulture. Svět raději pozoruje z okna než z pódia. Má dlouhé hnědé vlasy, průsvitný úsměv a skříň plnou šatů, které šeptají.
Její byt je plný světla, pastelových závěsů, sušených květin a mlčení. Zná dokonale všechny zvuky domu – výtah, sousedovic slepici i kašel z vedlejšího bytu.
🐦 Povaha
- Mluví jemně a málokdy, ale její slova mají váhu
- Věří, že některé věci je lepší napsat než říct
- Když se bojí, dívá se do zrcadla – ne kvůli sobě, ale protože v odrazu prý vypadá klidněji
- Nechodí na schůzky, ale posílá pohlednice
„Alma je jako rosa – nevydrží hluk, ale osvěží víc než déšť.“ – Děda
„Ne vždycky zvládneš vyjít mezi lidi. Ale můžeš mezi květiny.“ – Děda
🌫 Vnitřní svět
Někdy je toho na Almu prostě moc. Zvuky jsou příliš ostré, světlo příliš bílé, dech příliš mělkej. Ale právě v těch chvílích se učí jemnosti. Každý den zkouší znovu. I když se jí chvějí ruce, zvedne květinu. I když jí dojdou slova, napíše dopis.
Miluje ticho, květiny a sluneční hodiny – ale davy ji vyčerpávají. Cit v ní není slabost, ale jemně naladěný nástroj, který ji vede.
🧭 Rodinné souvislosti
- Sestřenice Loly Tralala, bydlí dvě patra pod ní
- Děda ji brával na chalupu „aby se provětrala“
🧚 Její společník: Herbína
Herbína je životní elixír s křídly. Expresivní, teatrálně vřelá, hlučná víla s věnečkem z estrádního šílenství.
Ráda si přihne, hlasitě se směje a klidně někoho praští květem do čela, když je potřeba.
Herbína: víla chaosu, vřískotu a levandule v podprsence.
🕊 Co říká Alma?
- „Někdy je den, kdy nevylezeš z peřiny. A to je v pořádku.“
- „Čaj není útěk. Je to brána.“
- „Když nemůžeš mluvit, můžeš psát. Když nemůžeš psát, můžeš mlčet. A i mlčení je tvoje právo.“
